NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mnohé albumy majú názvy, ktoré neovplývajú práve výstižnosťou. U Francúzov NEHEMAH je tento názov viac než výstižný, určite však nie úmyslene. Prečo tomu tak je? Spomeniem jedno slovné spojenie - „pure black metal". Tak a je vymaľované, na čierno, s tým, že čierna nie je farba a celý čierny obraz obrazom nie je, je prázdny...Samozrejme nutné je podotknuť, že aj číra temnota spracovaná v dokonalosti má, čo ponúknuť...avšak zdá sa mi, že tentokrát skôr nie.
Viac nemá ako má, ale o čo tu ide? Zmysel určite nemá nejako to naťahovať ani nijako zbytočne poeticky sa rozpisovať o tejto hudbe, keďźe už prvá skladba plne povie, čo bude nasledovať v ďalších minútach. „Pure black metal" aký sa tu už x-krát hral pred desiatimi pätnástimi rokmi. Dve gitary, basa a bicie. Kanálne nazvučenie gitár, nejaký ten efekt pridaný na basgitare, sem-tam hodený nejaký klávesový motív na spestrenie. Vokál škrekot, myslím že tiež pobral nejaký ten efekt. Úvodná skladba nám na ploche siedmich minút predostrie všetko vrátane akéhosi kvázi intra pochádzajúceho odniekiaľ z najtemnejších z temných bažín...
Neznalým, ak takí sú, popíšem čo sa na tých siedmich minútach deje. Zopár nosných jednoduchých riffov, sťaby vypadnutých z dielne starých DARKTHRONE, zvuk veľmi podobný starým BATHORY z časov Under the sign of black mark. Jedna klepačka zvyšok stredné pochodové tempá. Zaujímavý moment vytvára tak len basový part so slabou esenciou kláves. Úvodná skladba sa ešte dá...ďalej pokračujeme v podobnom štýle kombinácie BATHORY a DARKTHRONE, snáď len v trocha rýchlejšom klepačkovom tempe. Pri tretej skladbe a absencii nejakých skutočne silných motívov, výrazných riffov, dostávame (opäť) kompozíciu nesúcu sa v ľahkej podpriemernosti a pri ďalšom postupe albumom sa už začína dostavovať skutočná nuda nútiaca použiť na prehrávači funkciu forward. Namiesto čiernej energie, alebo sily tu útočí šedá monotónnosť. Šestka ešte snáď trocha prekvapí zaujímavým úvodom, ale aj ten je zbytočne natiahnutý a upadá do stereotypu. Zopár pokusov o spestrenie sa nájde v skladbách...je to však málo( nejaký ten akustický part, alebo spomínané klávesy). Lyrická stránka tiež nie je ktoviečo, jednoduché, akože temné myšlienky, škoda slov...Najvýraznejším bodom albumu sa tak stáva celkom podarený cover BATHORY - Call from the Grave zo spomínaného albumu Under the Sign of Black Mark. To len však dokazuje kam album skutočne patrí, k tieňom minulosti.
Nájde si niekoho tento album? Priaznivci "pure blacku" v štýle DARKTHRONE by mohli nejaký ten záujem oň prejaviť, avšak "shadows from the past" zaostáva za DARKTHRONE a ďalšími kapelami podobného zamerania skutočne až príliš. Neviem, možno keby tento album prišiel v roku 1985 tak by sa z NEHEMAH stala možno známa kapela, dnes už tento materiál nemá čím osloviť. Tiene z minulosti...
P.s: nechcem vidieť Immortalove hodnotenie tohto albumu to by sa muselo pohybovať v záporných číslach, avšak oproti takým BLACK TERROR je to stále absolútny skvost
Vy, čo sa do minulosti pozeráte a kapely DARKTHRONE, MAYHEM, alebo BATHORY pre vás modlami stále sú, to s týmto albumom určite môžte skúsiť, bez ohľadu na moje hodnotenie.
4 / 10
1. Black Winds over the Walls of Cseithe
2. Sonner av den Fimbulvetr
3. The thousand Tongues of Medusa
4. Warlock
5. Siguilum Sanctum Lycantropia
6. Shadows from the Past
7. Selvmord
8. Drawn in Darkness
9. Call from the Grave (bonus)
Shadows from the Past (2003)
Light of a Dead Star (2002)
Vydáno: 2003
Vydavatel: Adipocere Records
Stopáž: 2003
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.